Knihovna tradičně slouží jako místo pro ukládání knih, a přestože dnes plní řadu dalších funkcí, knihovní regál zůstává jejím symbolickým a charakteristickým prvkem. Naším výchozím bodem je vize absolutní knihovny, která by byla nekonečnou sítí regálů. V sevření mezi ulicí Antonína Kaliny a Jiráskovým náměstím je úkolem vznikající knihovny scelování uličního prostoru a překlenutí nesourodých výškových hladin. Na základě toho je z nekonečné sítě vyříznut blok odpovídající hranicím řešeného území o výšce spojující výšky přilehlé zástavby.

Funkční potřeby knihovny, jako jsou technické a hygienické zázemí, kavárna, hlavní vstup či vertikální komunikace, se vymezují vůči základní struktuře knihovních regálů a tvoří tak samostatné „orgány“. Tyto prvky jsou rozmístěny v souladu s vnitřní logikou knihovny a jejím propojením s okolním prostředím. Zatímco knihovní regál je archetipálně dřevěný, jednotlivé orgány jsou záměrně ztvárněny v kontrastním betonu.

Dále je síť hloubena s cílem vytvoření propojení, průchodů a potřebných prostor. Základní modul police regálu je využit i pro tvorbu různých zákoutí, vybavení a mobiliáře.